Děj filmu je příběhem pětadvacetileté Terezy, která se po rozchodu s přítelem vrací domů ke své mámě a bratrovi Michalovi, desetiletému klukovi zajatém v dospělém těle. Její návrat navždy změní životy všech. Domácnost, do které se vrátila, se totiž na rozdíl od ní ani trochu nezměnila. Máma pořád žije jen pro svého syna, a bratr má před ní ve všem přednost. Tereza má intenzivní pocit, že by máma měla myslet víc na sebe… a taky na ni. A tak se rozhodne udělat krok, po kterém už nikdo z nich nebude takový, jaký byl.
„Film není popisem toho, co zažívá rodina, ve které je handicapované dítě. Je o tenké hranici mezi pomocí a sebeobětováním, o tom, jak snadné je pro lásku k jednomu dítěti ty druhé odsunout na vedlejší kolej a jak důležité je umět si v rodině říct, že se máte rádi. Když jsme začali film chystat, byli jsme překvapeni, kolik lidí kolem nás si z rodiny nese určitý pocit nemilovanosti. Kolik lidí rezignuje na svůj život, protože ho projektuje do života svých blízkých,“ říká duo režisérů David Laňka a Martin Müller.
„Tento filmový scénář je jeden z nejhezčích, které jsem kdy četla,“ svěřuje se Veronika Žilková. „Svět lidí s jakýmkoliv postižením dává možnost nového pohledu na běžný život. Situace, které řeší autistický Michal a jemu zcela oddaná matka, jsou pro zdravého diváka běžné, ale psychické omezení Michala vyžaduje atypické řešení.“
„Pro mě je SPOLU filmem o rodině. O tom, jak moc potřebujeme jeden druhého,“ říká Štěpán Kozub, pro něhož je role Michala velikou hereckou výzvou. „Když mě kluci s touhle rolí oslovili, stál jsem před velikým rozhodnutím, zda ji přijmout. Ale odmítnout takovou hereckou příležitost by byl hřích a každá pochybnost je navíc dobrým předpokladem pro náročnou práci a to mě baví.“