Po vynucené sedmileté pauze a angažmá v Krátkém filmu se Věra Chytilová mohla na konci 70. let vrátit na Barrandov. Prakticky souběžně natočila dvě hořce úsměvné morality, Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979) a Kalamitu (1980). Kalamita se zaměřuje na mladého vysokoškolského absolventa Honzu (Boleslav Polívka), který začíná pracovat u železnice. Zatím není sžitý s pravidly nového prostředí a svou nepřipraveností dává vyniknout okolnímu konformismu a stereotypům. Při tom odhaluje neexistenci schopného vedení, potažmo nefunkčnost celého systému. Završením hrdinovy iniciace se stává jeho první jízda vlakem v roli strojvedoucího, při které koleje zasype lavina. Do drobných osobních konfliktů zasahuje vyšší moc, která zpohodlnělé občany nutí opustit bezpečné pozice. Vyšší síly zasahovaly i do natáčení Kalamity, které probíhalo pod dohledem cenzury v pěti etapách během zimy 1978 a 1979. Kvůli chřipkové epidemii a problémům s počasím muselo být ovšem filmování úplně zastaveno. Volný čas využila Chytilová k realizaci Panelstory. Teprve pak se vrátila ke Kalamitě. Kousavé podobenství o morální apatii československé společnosti sice bylo po několika nařízených úpravách schváleno a uvedeno do kin, ale bez reklamní kampaně. Divácký zájem byl přesto tak velký, že došlo k zákazu promítání v Praze.